Vše o světě temnoty

Recenze

Werewolf : the Forsaken - Recenze


obalka Werewfof the Forsaken

Druhé základní rozšíření základní knihy World of Darkness tentokrát přináší náhled na svět očima vlkodlaků. Narození v kůži jednoho z těchto mocných ochránců Harmonie mezi naším světem a jeho Stínem za Oponou obnáší být ze třetiny člověkem, ze třetiny přírodním

duchem a ze třetiny vlkem...

Werewolf: The Forsaken (Forsaken = Zatracení) je poslední edicí vlkodlačích her pro WoD, jejímž předchůdcem byla Werewolf: The Apocalypse. Už z podtitulů obou her je znát odklon od třetí edice – Apokalypsa a Zatracení je velký rozdíl v atmosféře celé hry.

Tentokrát už vlkodlaci nejsou válečníky Gaiy, vyvolenými k její ochraně (ačkoliv jak fandové

Apocalypsy vědí, nebylo tomu úplně tak...), ale prokletými bytostmi, které okolnosti dotlačily k hrůznému činu, za nějž nesou zodpovědnost ještě stovky generací jejich potomků.
Narozdíl od Vampire: The Requiem je rozdíl mezi třetí a čtvrtou edicí mnohem výraznější. U upírů zůstaly názvy klanů a disciplín, a ačkoliv se trochu změnil tón hry i atmosféra prostředí, není odklon na první pohled příliš výrazný. Zato u vlkodlaků jde o naprosto nový přístup a v podstatě úplně jinou hru ve výrazně odlišném prostředí.
Hra úplně křičí prapůvodní divokostí. Jde o hru ve které jsou klíčovými pojmy lov, boj, agrese, neustálé nebezpečí, nesplnitelné osudové úkoly, nepochopení, šílenství, zuřivost, krev, zapomenuté pravdy a nové významy prastarých lží...

Samotná kniha má úžasnou obálku i celkové grafické zpracování. White Wolf pro čtvrtou edici skutečně volí samé umělecké skvosty. Ilustrace jsou úžasné, stejně jako ladění celého textu. U čísel stránek se postupně od začátku do konce knihy odvíjí fáze měsíce a hnědošedý design atmosféře moc sluší.
Jak bývá zvykem, kniha je proložena množstvím krátkých minipovídek a textů, ať už vlkodlačích legend nebo vyprávění ze současného života jejich rasy.

Ten rozhodně není lehký. Za prvé se vlkodlaci dělí na dvě velké skupiny – na Čisté (Pure Breeds) a Zatracené (ve vlkodlačí řeči duchů známí jako Uratha).
Čistí jsou archetypální typy divokých a zabijáckých zrůd sloužících vždy těm nejmocnějším duchům Stínu – v dnešní době to jsou Nenávist, Bolest apod. Zatracení jsou pak ti kdož zůstali věrní původní funkci vlkodlaků jakožto ochránců Harmonie mezi naším světem a Stínem (světem duchů známým jako Hisil). Jejich ochranným duchem je Luna, Matka Měsíc. Čistí loví Zatracené kdekoliv a kdykoliv – a jejich poměr je 4:1.
Jak napovídá název hry, hráči hrají za Zatracené. Jejich pozice není lehká, nejen proto že je nepřátelských vlkodlaků drtivá přesila...
Kromě Čistých je na světě mnoho dalších nepřátel, v čele s lidskou civilizací a jejími technickými, ale i spirituálními výtvory. Nemá naprosto žádný respekt ke světu duchů, jež s tím hmotným koresponduje a oba se navzájem ovlivňují (pokud v našem světě zbouráte starý dům, ve světě duchů začne pomalu mizet a duchové kteří jej tvořili – kámen, dřevo, spokojenost, stáří, smrt a hniloba, se rozplývají a stávají se kořistí jiných duchů – železa, skla, peněz, expanze, bezohlednosti a dalších, většinou cizích a agresivních, kteří neváhají se šířit a přes Oponu ovlivňovat i hmotný lidský svět). Je povinností Uratha udržovat rovnováhu mezi světem duchů a světem lidí – a trestat bytosti z obou stran pokud se pokouší přejít hranici Opony, jejich mystické bariéry...
Vlkodlaci mnohem více připomínají soudce a strážce s obrovskou zodpovědností nežli čistě válečníky.
Nenechte se však zmýlit. Kromě moudrosti ze světa duchů a vědomostí ze světa lidí mají i svou vlčí část... moc lovce a zabijáka, jehož instinkt velí odstranit nemocné a slabé. Nic nechutná vlkodlakovi lépe než lidské maso. A ona zvířecí část je nezvladatelná, prudká a někdy i pro jejího nositele děsivá. Nezná slitování a je schopna zabíjet bez rozmyslu a ve velkém... kromě části lidské a části vlčí se v nich skrývá část v podobě monstra schopného trhat na kusy muže v taktických zbrojích a vrhat auta desítky metrů do dálky...
Vlkodlaci jsou nenávidění mezi duchy i mezi lidmi. Nemají kam jít a nemají na koho se spolehnout. Přesto musí plnit svou úlohu, ke které byli stvořeni, ať chtějí nebo ne. Cestou se musí naučit žít ve dvou světech, žít život dvou naprosto rozdílných bytostí a hlavně najít rovnováhu ve všech rozporech a protipólech, které v nich vznikají. Jakmile se jim to nedaří, začnou se odklánět od vyvažujících aspektů obou světů (smyslu a logiky lidí, moudrosti a řádu duchů) a měnit se v nezvladatelná monstra bez vazeb a pocitů, schopných zabíjet své milované a spojence bez rozmyslu či lítosti.

Hraní vlkodlaka je naprosto jiné než hraní čekoholiv jiného ve Světě temnoty. Ale začínáte vždy stejně – smrtelníkem stvořeným podle základní knihy World of Darkness.
Je zde ale jeden velký rozdíl oproti jiným supernaturálním rasám. Člověk se nemůže vlkodlakem jen tak stát... musí se jako vlkodlak narodit. Už od útlého dětství jej tedy ovlivňuje skrytá podstata jeho bytí. Od mala se mu zjevují jacísi podivní duchové, trpí krvavými nočními můrami, zvířata před ním prchají jako před nejdivočejší bestií a lidé se vedle něj necítí dobře i bez skutečnosti, že je navýsost lehké jej rozzuřit...
Nejdříve hráč musí vybrat měsíční znamení, pod kterým dojde k první přeměně nově vzniklého vlkodlaka. Je velký rozdíl zda k ní dojde za úplňku nebo při zatmění... celkem je pět znamení a každé má jinou úlohu ve svém kmeni i smečce.
Dalším krokem je volba kmene, ke kterému se vlkodlak přidá. Následuje tvorba smečky (skupiny hráčů), získání Darů od duchů a pak už přicházejí jen další zkoušky, boje a snaha přežít v krutém a dvojakém světě Zatracených... proces tvorby postavy je opět elegantní a drží se jednoduchosti podobného schématu jako u upírů. Ve hře však dochází k velkému odklonu od stylu vyprávění jak na něj můžete být zvyklí z hraní upírů...

Svět vlkodlaků je mnohem složitější než svět lidí nebo upírů (a nemůžu se dočkat naprosto šílené komplikovanosti, kterou celému Světu temnoty dodají pravidla mágů... natož pak zatím neodhalená čtvrtá hra), a tudíž je mnohem těžší pro Vypravěče jej správně podat a rozvíjet. Již zde nejde o sociální intriky a boj o moc nad lidstvem či statut v jednotlivých organizacích nemrtvých. To vše je zde také, ale v mnohem menším měřítku. Většina dění se zabývá plněním pradávných proroctví, získáváním spojenců na obou stranách Opony, udržování svého teritoria v hramonických mezích mezi hmotou a duševnem, plnění desítek na první pohled nepochopitelných zkoušek a také udržování křehkých vztahů mezi kmeny a ostatními obyvateli Světa temnoty (upíři už nejsou bráni jako ultimátní zlo. Vztah obou ras je teď spíše vlažný, i když zda se setkání zvrhne v krvavý boj na život a na smrt nebo oběma prospěšné mírové jednání záleží na jednotlivých zástupcích obou národů).
V knize například najdeme rozsáhlou část o využití čichu, která by měla hráčům pomoci vžít se do vlčí podstaty jejich postav. Ale je toho mnohem víc – pro lidi nepochopitelný svět přírodních duchů, složité zvířecí vztahy mezi členy smečky, získání a udržení si Totemu, vlastního teritoria smečky a desítky Darů a jejich možných využití...

Kniha končí rozsáhlým popisem světa duchů a ukázkovým settingem Skalistých hor okolo Denveru. Jak je z recenze vidět, není vůbec lehké popsat v jednom článku, co obnáší být vlkodlakem.
Hra je úžasná ve své mystické, skoro snové atmosféře konfrontované s tvrdou (a přitom chaotickou) realitou lidské společnosti a navíc ještě brutálních (ale zcela jasných) zvířecích instinktů.
Ve srovnání s upíry (natožpak s lidmi) jsou sice vlkodlaci neuvěřitelně silní, ale zároveň jsou svázaní mnoha zákony, tradicemi, zvyky, přísahami a spirituálními vazbami. Vyznat se ve složitém systému zkoušek, slibů a rituálů, do kterého časem hra sklouzne, není nic lehkého, ale o to zajímavější je pak zážitek z toho, když se o aktivity vaší smečky začne zajímat policie a vy budete muset v lidské kůži vysvětlovat, proč jste zrovna zdemolovali ten a ten kus parku (že šlo o boj s obrovským duchem nenávisti vzniklým poté co na daném místě masový vrah zabil školačku samozřejmě nikdo nepochopí)... a už vůbec ne že během boje zmizely všechny důkazy a tudíž se za masovým vrahem musí vydat vaše smečka, protože policie se nemá čeho chytit. A hlavními podezřelými jste samozřejmě vy...
Ze hry tak ani trochu nevymizel hororový prvek. Naopak byl zvýrazněn a je podán z trochu jiného úhlu než jsme zvyklí (samotný Stín je naprosto úchylnou verzí všeho hnusu a nepochopení lidského světa a jeho popisy stojí zato... natož když se pak některý z duchů vydá do materiálního světa).
A to je ten hororově animistický přístup, o který tato kniha Svět temnoty překrásně rozšířila.